Vždycky jsem si přála, abych mohla mít doma také nějaká zvířata. Bez zvířat jsem si připadala opravdu taková smutná a také opuštěná. Já si myslím, že každý člověk, třeba když bydlí sám, tak by si také určitě přál mít doma třeba nějaké zvíře. A to bych nebyla já, abych si nepřála přímo koně a dva veliké psy. Jenomže bohužel tohle se mi nikdy nestalo. Moje maminka jednoznačně řekla, že když máme malý byt, že logicky nemůžeme mít koně tomuhle, já rozumím a také to chápu, jenomže zkuste tohle vysvětlit třeba desetiletému dítěti a nebo jedenáctileté holce.

Většina holek tohle vůbec nepochopí, protože většina holek chce mít doma koně a navíc my jsme si stejně říkali, že když budeme kupovat chalupu, tak jsme také hlavně chtěli, aby chalupa byla opravdu veliká a prostorná a aby měla opravdu velikou zahradu. To jsme také chtěli kvůli tomu, abychom tam také mohli mít potom koně, jenomže maminka, když potom už přišlo na věc a došlo na lámání chleba, tak řekla, že vlastně žádného koně mít nebudeme. Vůbec nechápu, proč nám tohle maminka slibovala. Slíbila nám, že jakmile budeme mít právě velkou zahradu a chatu, že koně pořídíme určitě a k němu třeba malou ovečku nebo kozičku, aby kůň nebyl sám, protože kůň nemá být sám.

Bohužel se ale nestalo nic. Maminka nám akorát chtěla dát nějaké zvíře na útěchu a řekla, že klidně pořídí dvě ovečky a nebo dvě kozičky. Dva velké psy nám slíbila a ty máme, ale já jsem vždycky už snad od narození a nebo i dokonce v prenatálním věku toužila po koni. Opravdu nechápu, proč maminka tohle slibovala, když to potom nemohla dodržet. Dnes je tomu už asi jedenáct let a vůbec nechápu, proč to maminka udělala a dodnes nevysvětlila, proč ty koně vůbec nekoupila. Já když jsem se jí ptala naposledy, tak řekla, že si vůbec nebyla jistá, jestli bychom koně zvládli. Ale i tak jsem byla velice nešťastná, že neznám pravý důvod.