Vzala jsem svoji dceru na procházku na nedaleké hřiště. Protože měla dojem, že jdeme tak dlouho, že už to snad ani déle nejde, řekla jsem jí, že je to výlet. Měla na zádech batůžek, ve kterém si statečně nesla svačinu, a tak se tomu ani nepodivovala. Rozhodně jí výlet připadal zajímavější než nějaká procházka, a tak začala zase z vesela poskakovat. Měla jsem radost, že ji nemusím přemlouvat k dalšímu pohybu.

Hurá!

Konečně jsme dorazily na hřiště. Když si to dcerka uvědomila, vyskočila radostí do vzduchu. V té chvíli mi však vyrazila můj telefon z ruky. Ten letěl tak daleko, že doletěl až ke klouzačce, která byla asi tři metry od nás. Doběhla jsem k telefonu a s hrůzou zjistila, že telefon má místo displeje jednu velkou pavučinu. V tu chvíli jsem děkovala ochranným sklům na mobily, protože, když jsem fólii sloupla, zjistila jsem, že pod ní je telefon zcela v pořádku.